Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Problémy českého školství

20. 11. 2014 19:34:14
České školství má celou řadu problémů ve všech třech svých hlavních stupních. V následujícím textu se pohledem studenta budu věnovat především těm hlavním z nich: financování a jeho principům, různé úrovni ZŠ a absenci centrální veřejné evaluace jeho kvality, nevhodně zvolenému způsobu vedení VŠ a závěrem degradaci akademických titulů bakalář a magistr.

Hlavním problémem, napříč všemi třemi stupni, je financování. Peníze samozřejmě nevyřeší problémy sami o sobě, ale jejich nedostatek řadu problémů způsobit může a způsobuje. Z výzkumu OECD v roce 2009 vyplývá, že ve srovnání s ostatními zeměmi OECD (s výjimkou Slovenska) dává Česká republika v poměru k HDP na vzdělání méně než kterákoli jiná členská země a výrazně méně, než řada zemí nečlenských – 3, 94 % HDP v roce 2009. Průměr zemí OECD je 5% a severské země v čele s Islandem (7%) dávají na vzdělání ještě více. Nedostatek se tak mj. projevuje nízkými mzdami pedagogů i nepedagogických pracovníků, stejně jako velice malým obnosem peněz, se kterým musí zejména základní a střední školy vyjít. Být učitelem či nepedagogickým pracovníkem je tudíž v České republice prací pouze pro ty, které to opravdu baví, neboť pedagogická činnost rozhodně není něčím, pro co by se lidé při volbě povolání rozhodovali z finančních důvodů. Tím toto povolání ztrácí značný potenciál. Problém financí není jen o jejich nedostatku, ale i o principu jeho rozdělování. Školy na všech třech stupních získávají část příspěvků na základě počtu studentů. To vede k nutkání škol ke snižování náročnosti přijímacích zkoušek a větší benevolenci při studiu, ve snaze držet co nejvíce studentů. Ve svých důsledcích se pak můžeme setkat a setkáváme s případy, kdy se na školu dostanou lidé, kteří tam, lidově řečeno, nemají co dělat. Tito lidé následně degradují úroveň studia i ostatním studentům, neboť svými problémy nejen snižují úroveň výuky, ale nárokují si čas, který by byl lépe využitelný jinde. Tento problém se týká zejména středních a vysokých škol, kde náročnost látky může být jednoduše nad síly některých, což problém základních škol nebývá.
Problémem ZŠ není primárně nízká úroveň kvality vzdělávání, ale to, že ta úroveň je velice proměnlivá. V důsledku toho, že ředitelé mohou hodinovou dotaci předmětů nastavovat různě, tak jsou žáci u přijímacích zkoušek a následně v prvních ročnících středních škol připraveni různě. To následně vede k výše popsanému problému, že střední školy mají často tendenci snižovat laťku nikoli proto, aby naplnily jednu třídu a mohly tak otevřít ročník, ale aby mohly naplnit třídy dvě či tři. Zároveň se různá úroveň výuky a schopností žáků projevuje tím, že stejná úroveň znalostí se hodnotí jinak. Často je tomu tak, že znalosti žáků deváté třídy mají žáci jiných škol ve třídě osmé či dříve. Méně častým (ale o to nespravedlivějším) případem pak je, kdy žák dostává v případě větší benevolence učitele za horší výsledky lepší známky než student jiné školy a následně má pak výrazně lepší výchozí podmínky při přihláškách na zahraniční školy (které se minimálně v prvním kole zhusta orientují podle známek) či školy domácí, které mohou přijímat minimálně z části pouze na základě prospěchu. Řešením tohoto problému by byla obdoba státní maturity, kdy by nejpozději v deváté třídě byly komplexně testovány znalosti a schopnosti žáků tak, aby střední školy měly jasné informace o tom, jak kteří žáci dopadli. Ideální by byla taková zkouška i v pátém či šestém ročníku, aby rodiče měli možnost, v případě většího výskytu tristních výsledků na škole, školu změnit. Tento nástroj by zároveň pomohl i školské inspekci, která by tak měla další nástroj jak zjistit, jaké školy kontrolovat.
Vysoké školy mají dle mého názoru kromě financování a snižování laťky dva velké problémy. Prvním z nich je princip vedení škol. VŠ by měly být vedeny akademickými senáty, jejichž struktura by ale měla být zásadně změněna rozdělením na šestiny ve smyslu dosazování „senátorů“. První dvě šestiny by (paritně dle rozložení v poslanecké sněmovně a zastupitelstvu) jmenoval stát a zřizovatelé, kteří na jednu stranu školy ze značné části financují, ale vzhledem k jejich politickému vedení a apolitické povaze VŠ by neměly mít ve vedení školy rozhodující vliv. Další dvě šestiny by byly z řad studentů a pedagogů a zvoleny studenty a pedagogy dané VŠ. Novinkou by byla místa pro absolventy (volené studenty a učiteli) a zástupce Hospodářské komory (či jiné profesní organizace blízké dané vysoké škole), jakožto orgánu, do jisté míry zastupujícího sféru, kam absolventi VŠ ze značné části směřují. Akademický senát by následně volil vedení vysoké školy. Žádným jiným způsobem než skrze AS by stát (ani kdokoli jiný) neměl zasahovat do jejich chodu.
Druhým problémem VŠ je částečná degradace akademických titulů bakalář a magistr. To je způsobeno dvěma věcmi. První je snižování laťky u přijímacích zkoušek a výuky, což vede k přesvědčení, že zejména bakaláře zvládne udělat každý. Tím druhým je nemožnost Akreditační komise řádně konat svojí práci jednak kvůli nedostatku personálu, ale hlavně kvůli politickému vlivu v rozhodovacím procesu. Možnost ministra školství revokovat rozhodnutí AK jde zcela proti smyslu její existence. Jak bylo viditelné v řadě případů, tak ministerský vliv v tomto prostředí je škodlivý. AK ČR by měla mít suverénní právo neudělit oboru akreditaci a škola by měla mít právo podat rozklad k vedení AK či k soudu, ale nikoli k politickému úředníkovi. V důsledku tohoto je na českém trhu nadbytek bakalářů a magistrů a stejně tak, jako jsou znevýhodněni absolventi kvalitních základních škol oproti absolventům těch nekvalitních, tak i zde existuje oprávněný pocit nespravedlnosti studentů kvalitních vysokých škol, kteří mají na pracovním trhu na první pohled stejnou startovní pozici jako ti, kteří si titul zaplatili nebo pro něj nemuseli udělat takřka nic.
V závěru bych si dovolil stručně nastínit jednu skutečnost, která sice není funkčním či existencionálním problémem vysokých škol a už vůbec ne problémem školství jako celku, ale jako přinejmenším problematickou jí vnímám. Tento problém se obnažil v době, kdy rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, dle mého názoru zcela správně, nedovolil Miloši Zemanovi přednášet na půdě školy. Učinil tak kvůli obavě, že by na apolitické akademické půdě MU mohla probíhat politická předvolební kampaň a já nepochybuji, že by zde taková kampaň probíhala. Toto rozhodnutí však navzdory své správnosti ukázalo jeden přežitek, kterého se VŠ stále drží a tím je striktní (a dle mého názoru až hypertrofovaná) apolitičnost. Dle mého názoru se VŠ zcela zbytečně vzdávají role, která jim přirozeně náleží a tou je kultivace veřejné debaty. Kdo jiný je povolanější žádat od politické reprezentace (a lidí, kteří tuto činnost chtějí vykonávat) odpovědi a prezentaci, než právě studenti a absolventi VŠ? A kde jinde, než na místě, které právě svojí akademickou aurou a odborným přístupem může zásadně napomoci věcnosti a faktičnosti předvolebních debat a kampaní? Soudím, že nikdo a nikde. Vysoké školy se nemohou tvářit, že akademická sféra je apolitická a politiku zcela ignorovat. Politika ovlivňuje dění v tomto státě a je morální povinností akademické obce, aby se politiku snažila kultivovat. Konec konců řada pedagogů kandiduje za politické strany do veřejných funkcí a je i členy politických stran.

Autor: Jan Řežábek | čtvrtek 20.11.2014 19:34 | karma článku: 7.66 | přečteno: 407x

Další články blogera

Jan Řežábek

Česká polistopadová politika - jak jsme na tom?

V dnešní době je oblíbenou činností kritizovat polistopadový režim. Vše bylo rozkradeno, morální hodnoty zmizely, lidé jsou sobci a všichni politici jsou zkorumpovaní. Nesouhlasím. Nebylo, nezmizely, nejsou a znovu nejsou. Na následujících řádcích nejprve shrnu určující momenty vývoje českého režimu a následně se pokusím o jeho obhajobu či alespoň méně skeptický pohled.

3.12.2014 v 16:08 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 575 | Diskuse

Jan Řežábek

Sobotkův Havel: Od slov k činům

Ve středu 19. listopadu večer středoevropského času byla v jižní křídle amerického kapitolu odhalena busta Václava Havla. Český premiér a předseda poslanecké sněmovny se při tamních projevech přihlásili k dědictví politiky lidských práv. Pěkné, nyní jen dostát svým slovům.

20.11.2014 v 15:26 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 545 | Diskuse

Jan Řežábek

Jak sprostota zakrývá zradu

Svými slovy prezident zvedl ze židle nejen pražskou kavárnu, ale i občany, kteří o politiku a hradního pána v běžném životě takřka nezavadí. Ten je tak opět terčem posměchu. Dost možná to ale bylo jeho cílem, byť zřejmě nikoli v takové míře. Proč? Protože pár dní před tím udělal něco daleko horšího, od čeho se nyní snaží odvést pozornost.

5.11.2014 v 20:31 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 219 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 29.82 | Přečteno: 716 | Diskuse

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 384 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 36.22 | Přečteno: 1063 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 747
Liberál, agnostik, fanda Arsenalu a nenapravitelný idealista

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.