Církevní restituce - spravedlnost versus demokracie?

31. 05. 2013 22:32:58
V nejbližších dnech Ústavní soud rozhodne o Zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, známém jako církevní restituce. Proti tomuto zákonu je nejen polovina poslanců Poslanecké sněmovny ČR, ale také pravděpodobně nadpoloviční většina populace. Výzkumy v České republice však pravidelně ukazují svojí poměrně velkou nepřesnost a česká společnost se ráda rozhoduje jim navzdory. V následujících řádcích však pojďme předpokládat, že výzkumy opravdu správně ukazují na většinový nesouhlas se zákonem v české společnosti. Měl by se tím Parlament České republiky, případně Ústavní soud, řídit?

Na úvod pár základních faktů.

Česká republika je (nebo by dle své ústavy měla být) parlamentní demokracií, kde lidem volení poslanci a senátoři hlasují (nebo by aspoň měli) podle svého nejlepšího vědomí a svědomí o zákonech, které by měly být pro zemi co možná nejlepší. Nejsou za své hlasování postižitelní a je zcela na nich, aby hlasovali, jak uznají za vhodné. Je jejich ústavou garantovaným právem hlasovat proti vůli lidu a je ústavou garantovaným právem lidu je v následujících volbách nezvolit. V průběhu mandátu jsou však pány svého svědomí poslanci a nikoli průzkumy veřejného mínění.

Pak je zde Ústavní soud, který stojí poněkud mimo demokratický řád a je jakousi kontrolní institucí, která dohlíží, aby se v České republice dodržovala Ústava a ústavní zákony. Je institucí liberálního charakteru, nikoli však liberalismu ve smyslu hlásání svobody, tolerance, apod., ale liberalismu jakožto doktríny, která si je stejně jako ve starém Řecku Aristoteles vědoma toho, že demokracie musí mít své hranice. Pokud je nemá, tak se z ní stane ochlokracie, zvrhlá formu demokracie, kde vládnou nikoli pravidla, rozum a většina s respektem k právům menšiny, ale většinový dav, který svoji vůli prosazuje jen s ohledem na své zájmy a ostrakizuje ty, které s ním nesouhlasí.

Tento ústavní soud, který řada politiků považuje buď za nekompetentní třetí komoru parlamentu, nebo za velice úctyhodnou instituci, což zpravidla záleží na tom, jestli jim soud dá za pravdu či nikoli, má nyní rozhodnout, zdali schválí, či odmítne zákon, který je v rozporu s veřejným míněním. Jak by měl rozhodnout?

Jaké jsou hlavní argumenty proti navrácení majetku církvím....

Podle nejtvrdšího (zároveň však historicky poněkud zmateného) jádra odpůrců by se církvím (především pak Římskokatolické církvi, která se týká většina majetku a financí) nic vracet nemělo, protože to vše vlastnily ilegálně na základě krádeží od jiných, protože nikdy nic nevytvořily a protože jejich existence je vlastně úplně zbytečná, škodlivá a nemá cenu se o tom vůbec bavit. Tento argument je mírně řečeno sporný. Sporný je proto, že církev prokazatelně značnou část svého (a nejen svého) majetku vytvořila a dlouhou dobu se o něj starala a provozovala jej. Řeč je například o univerzitách, které byly až do konce 19. století zakládány téměř výhradně církvemi (samozřejmě existovaly výjimky). Stejně tak nespočet klášterů, nemocnic a sirotčinců bylo zakládáno a provozováno církvemi, které tak pomáhaly lidem, kteří měli složitou životní situaci. Pro úplnost však v žádném případě nechci tvrdit a zásadně odmítám názor, že církve v této době byly pouze nositelkami vzdělanosti. Je nesporným faktem, že mají na rukách také spoustu krve, ať již jde o (nejen) papežem vyhlašované křížové výpravy, mučení a upalování domnělých čarodějnic či likvidaci názorových odpůrců (Hus, Albigenští, protestanti, katolíci, atd.). I z těchto činností pochází část později zabaveného majetku, nicméně argument, že se církve chovaly špatně, nemůže být použit jako důvod, proč jim o 150 a více let později ve zcela jiné společnosti nemůže být navrácen majetek, jehož odebrání bylo právně velice sporné. To bychom do historických sporů zabředli bez možnosti úniku.

Další argumentační linií odpůrců restitucí je názor, že Česká republika je většinově nevěřící stát, čemuž by se církve měly přizpůsobit a nežádat po státu majetek, po jehož získání se stanou (zvláště pak Římskokatolická církev) jedním z největších vlastníků půdy a nemovitostí v České republice. Prvním část argumentu je opět problematická, protože podle údajů České statistického úřadu sice kolonku náboženské vyznání vyplnilo více méně lidí, než kolonku bez vyznání (2 168 952 vs. 3 604 095), ale na tuto otázku neodpovědělo více než 4,5 milionu lidí, takže nelze říci, že by v ČR byla většina nevěřících obyvatel, ale spíše že dvě pětiny obyvatel to považují za svoji soukromou věc. Druhá část argumentu nekulhá na rozdíl od první části na jednu, ale rovnou na obě nohy - tvrdit, že když je někdo bohatý i přes hlásání povinnosti být spíše chudý (zjednodušená parafráze Ježíšových slov, že církev má být chudá), tak mu majetek vezmeme a budeme z něj těžit všichni, je z právního hlediska naprosto nepřijatelný. A jestli se v něčem odpůrci i příznivci církevních restitucí shodnou, tak je to (doufám) souhlas s právním státem a ve finále je už pak jedno, jestli je tu věřících deset tisíc nebo deset milionů.

Třetím argumentem je finanční krize a tvrzení, že "stát na to prostě nemá". Vzhledem k tomu, že státní výdaje České republiky jsou v posledních několika letech více než bilion (tisíc miliard) Kč, tak cca 2 miliardy ročně, které stát po 30 let bude vyplácet církvím, jsou pro státní rozpočet drobné. Nehledě na fakt, že spolu s tím se budou snižovat státní příspěvky církvím, které na konci zmizí zcela.

Čtvrtým a jedním z nejhlasitějších argumentů, je obava z "prolomení" Benešových dekretů. Zákon na mnoha místech jasně píše, že vyrovnání se týká období 1948 - 1989 a zároveň v §8 se píše, že "věc nelze vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy". Ten nejhlasitější argument je tedy paradoxně tím nejsnáze vyvratitelným jen na základě přečtení zákona, který není nijak dlouhý (12 stránek). Zároveň také ukazuje, jak účelově jsou Benešovy dekrety vtahovány do vnitropolitického dění i ve chvíli, kdy s ním nemají nic společného a Němci (nejen oni, ale většina české společnosti si dekrety spojuje právě s nimi) se tak stávají účastníky české politiky i přes to, že v Německu se Benešovy dekrety (kromě několik srazů Landsmannschaftu) v politice dávno neřeší.

.....a jaký je argument pro?

Je jistě pravdou, že nelze napravit všechny křivdy komunistického režimu. Řada lidí byla popravena, mučena, umřela v nelidských podmínkách v komunistických lágrech či uranových dolech a řada lidí byla zlomena tím, že musela deklarovat souhlas s invazí v srpnu 1968 jen proto, aby mohli pokračovat ve své práci, neboť měli rodinu, která na nich závisela. To napravit nejde, to lze (logicky s výjimkou poprav, tam by byl na místě trest) jen odškodnit. Ale ve chvíli, kdy máme již dvacet let (!!!) možnost navrátit ukradený majetek, možnost, kterou více či méně ignorovaly všechny vlády od roku 1993, tak tu možnost musíme využít. Ne proto, že by církve bez toho nepřežily, ne proto, že bychom měli peněz a pozemků na rozdávání, ale proto, že je to spravedlivé.

Nelze nikoho okrást a pak říct "pardon, už je to moc dlouho a my z toho máme zisky, se kterými počítáme". Co bylo ukradené, musí být vráceno a není li to možné vrátit, tak náležitě odškodněno. Hlas lidu je v tomto případně nikoli nedůležitý, ale irelevantní. Demokratická většina lidu nemůže rozhodovat o tom, jestli se stát zachová či nezachová spravedlivě a je smutné a ostudné, že někteří politici zneužívají odporu části české společnosti k církvím. Církve mají stejný nárok na rovnost před zákonem, jako kterékoli jiné organizace. Nemůže to být orwellovské "všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější". Nehledě na fakt, že se tím uvolní značné množství majetku a půdy, se kterými se kvůli restituční blokaci nemohlo manipulovat, což po uvolnění pomůže dalšímu rozvoji měst a obcí a v důsledku i ekonomickému růstu.

Závěrem

Argumenty proti restitucím byly zmíněny a byly vyvráceny. Bylo by podivuhodné, kdyby Ústavní soud rozhodl jinak, než zamítnutím stížnosti proti zákonu o restitucích, nicméně pokud tu stížnost ve finále opravdu zamítne a církevní restituce vstoupí definitivně v platnost, tak to bude historický okamžik, kdy se český stát a aspoň část jeho společnosti dokáže postavit čelem ke své minulosti a napravit historickou křivdu, kterou s sebou táhne jako sice poměrně ziskovou, ale přesto příslovečnou kouli na noze.

Autor: Jan Řežábek | pátek 31.5.2013 22:32 | karma článku: 21.63 | přečteno: 1082x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 162 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 135 |
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 754
Liberál, agnostik, fanda Arsenalu a nenapravitelný idealista

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...